Pre ročné obdobia používame štyri osvedčené názvy: jar, leto, jeseň, zima. Často však máme pocit, že sa nachádzame v nejakom medziobdobí, v prechodových fázach, ktoré sú zmiešaním dvoch ročných dôb, alebo naopak nepatria ani jednej. Čím je začiatok decembra, astronomicky patriaci ešte k jeseni, bez snehu, temný a ponurý, príbuzný skôr temnému februáru, akoby práve tieto dve doby vytvárali svoje vlastné, zimu obkračujúce ročné obdobie? Sú ročné obdobia dve, štyri, alebo ich je šesť? A čomu zodpovedá ten zvláštny pocit, keď uprostred leta vystúpime na ľadovec a nad hlavou máme leto, kým pod nohami zimu?

Takto to formuloval Kurt Vonnegut v knihe No není to krása?: „Ještě byste si případně také mohli uvědomit, že existuje šest ročních období, a nikoliv čtyři. Poezie čtvera ročních dob je v této části planety zcela pomýlená, což může vysvětlovat, proč nás povětšinou trápí takové chmury. Ono totiž jaro leckdy nevypadá jako jaro, listopad se k podzimu vůbec nehodí a tak dál. Tady je pravda o ročních obdobích: jaro je květen a červen! Existuje něco jarnějšího než květen a červen? Léto je červenec a srpen. Vedro, co? Podzim je září a říjen. Vidíte ty dýně? Nasajte vůni hořícího listí. Poté přichází roční období zvané „zamykýní“. Tehdy příroda všechno uzavře. Listopad a prosinec nejsou zima. To je zamykání. Poté přichází zima: leden a únor. Páni! To je ale zima! A co přijde potom? Jaro to není. Nastává odemykání. Co jiného by byl takový duben?“